Loupež po Italsku
Toto je příběh tábora 18. přední hlídky Royal Rangers. Budu ho vyprávět ze svého pohledu, protože většinu věcí jsem připravoval a vymýšlel. No asi mně všichni znáte, ale pro ty kteří jsou mimo se jmenuji Karel Hauptman a byl jsem za to všechno zodpovědný.
Stálo mně to spoustu nocí a přemýšlení, ale myslím, že to stálo za to. Aby to nevypadalo, že jsem nějaký superman tak musím zmínit, že při realizaci mně pomáhalo pár lidí, kterým moc děkuji. Speciálně Katce a Janě.
30.7.2008 jsme ve 13:30 zahájili náš tábor. Před tím než všechno vypuklo jsem musel převézt všechen materiál do Sloupu, který byl naší cílovou stanicí. Docela jsem se zapotil. Ono naplánovat cesty mezi Brnem, Kuřimí, Hostěnicemi a Sloupem, aby se zbytečně nejezdilo sem a tam byl logistický oříšek. Nakonec vše dobře dopadlo a tak jsme s Janou, Blankou, Honzou a Šárkou mohli vytáhnout stolíky, ubrusy a židle a začít.
Prvním šokem pro děti byl pokyn - “zabalte si na dvoudenní výlet” a nebyl to šok jen pro ně. Blanka do této chvíle žila v domnění, že bude spát pod širákem jednu noc. Když jsem ji uvedl zpět do reality začala mluvit něco o dovolené v Řecku a pětihvězdičkovém hotelu. Nakonec to přijala se stojickým klidem dámy. Některé děti začali bědovat, že nemohou na výlet, protože nemají dostatečně velký batoh, ale na takovéto jsme měli připraveny záložní batohy. Takže dost výmluv a balit.
Motto tábora bylo “Chyťte zloděje”. Takže každý z přijíždějících dětí byl zařazen do jednoho policejního týmu. Celkem byly tři GIGN, SWAT, SOG. Tyto tři týmy představovaly elitu policejních jednotek. No a mi vedoucí jsme se také zařadili do týmu, ale tak trochu mimo svět policie. Náš tým představoval velkou pojišťovací korporaci Lloyds, která si tyto jednotky najala pro rekonstrukci zločinu. K tomuto kroku jsme se uchýlili, protože jsme jako pojišťovna byli vyzváni majitelem zlata v hodnotě 35 mil. USD k vyplacení pojistného. Majitel zlata se nás snažil přesvědčit, že mu bylo zlato odcizeno a tudíž má nárok na vyplacení celé částky. Příběh, který nám vyprávěl byl tak neuvěřitelný, že jsme odmítli vyplatit peníze a místo toho si najali policejní jednotky k rekonstrukci.
Když toto slyšeli naši novopečení policisté trochu nevěřícně koukali a tak jsme jim promítli film Loupež po Italsku s tím, že alespoň uvidí co je čeká.
Kolem 18:00 jednotky vyrazili směr Křtiny kam došli za vlahého večera. Méďa využila svých vrozených instinktů a našla skvělý bivak. Noc prý kazil jekot a zde se dobové prameny rozcházejí, někteří ho identifikovali jako srnce, jiní jako lišku a ti s největší fantazií jako křik vražděné ženy. Zatímco tábornící ukrajovali první kilometry já jsem se jel bát domů. V hlavě se mi míhaly předpovědní modely počasí. Přemýšlel jsem co budu dělat s 20 lidmi, kteří promoknou a budou mít mokré spacáky. Jak zajistím jejich přepravu do Sloupu, atp.... Naštěstí Bůh ochránil táborníky před deštěm i můj žaludek před vředy a vše dobře dopadlo.
Další den táborníci vyrazili na prohlídku Kateřinské jeskyně a Pustého žlebu. Odpoledne dorazili do Sloupu, kde vyzkušeli “nové” koupaliště. Večer už byli na našem tábořišti ve Sloupu. Zatímco se oni rekreovali já jsem se snažil postavit stan a připravoval vše na jejich příchod.
Pak už šlo vše jak na drátkách. Starušky měli program dost náročný. Museli si vařit obědy v RR kuchyních a stíhat veškerý program. Ten zahrnoval vysoké lana, střelby, bojové hry a spoustu turnajů. Když k nám v půlce dorazili malušky tak vše zvolnilo.
Asi největší změna oproti předchozím táborům byla čajovna a rukoděly. Tyto činnosti byly dobrovolné a probíhaly ke konci poledňáku. Čajovna byl diskuzní klub nad biblickými problémy. Řešili jsme například proč Bůh stvořil škvora, ale také otázku darů Ducha Svatého a křtu. Myslím, že to byly chvíle kdy se každý mohl zamýšlet nad tím jak to mezi ním a Bohem vypadá a kam chce směřovat.
Chtěl bych poděkovat všem, kteří se tábor zůčastnili a přispěli k jeho hladkému průběhu.
Ahoj Karel