Nejdrsnější výlet v dějinách RR aneb návrat tuctu špinavců
Po přečtení nadpisu by mnoho z vás asi usoudilo, že se chystám napsat o nějaké vyjímečné výpravě, na které nechyběl paintball, vysoká lana nebo sjíždění nějaké supernebezpečné řeky, ale chyba lávky...Ovšem borce, kteří se rozhodli této akce zůčastnit, nelze v žádném případě podceňovat, jsou to totiž drsní (až na výjimky) chlapíci, kteří se hned tak něčeho neleknou.
Takže jsme se s kmenem greenhornů sešli před klubovnou v 15:00, někteří dorazili až na místo.Ze členů přední hlídky byli přítomni: Míša, Zuzanka, Anička,Béňa,Michalka,Matouš,Gabča,Semir,Honza,Méďa a Bublina.Autobusem číslo 67 jsme se dopravili až do Jundrova, po vystoupení nás čekala asi nejnáročnější část celé výpravy – obrovské stoupání směrem k Jundrovské oboře.Celá neohrožená skupina čelila také velkému psychickému tlaku, jelikož z každé strany na nás poštěkával některý z místních ořechů, takže některým z nás (co jsme dokázali objektivně zhodnotit kvalitu tamních plotů) nebylo moc dobře po těle. Naštěstí jsme ale v pořádku dorazili až k oboře.Podotýkám, že už na začátku výletu mírně poprchávalo.Na místě jsme se konečně setkali s hlavními objekty našeho výletu – kozami, které jsme chtěli obšťastnit nejen svojí přítomností, ale i dobrotami jako tvrdý chleba a kaštany ( bylo vidět, že dobroty je na rozdíl od nás přivádí do euforie).Někteří z nás se zpočátku velkých rohů a kozích zubů trochu zalekli, ale nakonec si krmení užili oba tábory zúčastněných – zvířata i děti a kozy pro pamlsek dokázaly předvést opravdové „psí“ kusy.
Další fáze naší výpravy spočívala v projítí provázkového bludiště, které nachystala mezi stromy Méďa, některé děti jsme sice museli trochu nasměrovat, protože u jednoho kritického stromu bylo opravdu těžké provázek najít, ale všichni došli šťastně až do cíle.
Po této hře se rozpršelo tak silně, že jsme se už opravdu nemohli vymlouvat jen na „zvýšenou vlhkost vzduchu“ , takže bylo rozhodnuto o návratu domů.Před ním jsme chtěli vysypat zbytky ze svých pytlíčků kozám do kotce, ale kozy nebyly k nalezení.Někteří z nás ( hlavně ti malí) se je sice snažili přivolat, ale z obavy rozčileného pana hajného ženoucího nás z kopce od hájenky za pomoci své hole a hlídacího psa, jsem jim tuto aktivitu zatrhla a šli jsme na autobus.Ke klubovně jsme dorazili už značeně vysílení a těšící se na své rodiče (pozn. pro mě a ostatní vedoucí rodiče nepřijeli). Když jsem pozorovala úbory některých dětí, řekla jsem si, že nejlepší obleček, vhodný k usednutí na čistá sedadla auta, by byl asi pytel na odpadky s vystřiženým otvorem pro hlavu:o)
Každopádně díky Bohu za tento výlet a šťastný návrat z něj.
Bublina