RailTrip 2012
RailTrip byla akce, o které jsem vždy jako malý royalista snil. Jet na akci, která se bude celá odehrávat ve vlaku. Akce, kde by se soutěžilo v ježdění vlakem a sbíraly by se za to body. Vždy jsem si však myslel, že takový „šílený“ nápad může vzniknout jen v mojí hlavě a nikdy se nezrealizuje. Později jsem se dozvěděl, že takovou akci pořádá 41. přední hlídka Royal Rangers Zábřeh pod názvem RailTrip, ale nikdy jsem tam nejel. Většinou jsem měl v době konání RailTripu jinou akci, a taky jsem si říkal, že v naší přední hlídce asi nemáme nikoho takového, kdo by se mnou jel. A tak jsem to vždycky pustil k vodě. O to víc mě překvapilo, když za mnou letos přišla Kačka Kožinová, že o RailTripu ví, a že by se mnou junioři rádi jeli. Radost v mém srdci byla v tu chvíli nepopsatelná. A tak jsem se dostal od svého dětského snu k neuvěřitelné skutečnosti.
Poté, co se jsme se dozvěděli datum letošního RailTripu, začali jsme sestavovat tým a vymýšlet název našeho družstva. Název vymyslely juniorky téměř okamžitě: „KAKAO“. Co bylo původem tohoto názvu? Zřejmě nějaká skvělá hra na některém z juniorských NVT, ale sám nevím. Jen zmíním takovou zajímavost, že pokaždé, když juniorky vyslovily název našeho týmu, tak začaly dělat kliky. Proč? To se jich musíte zeptat. Určitě vám to rády poví J Po několika změnách v obsazení družstva jsme nakonec vyrazili na železniční závod ve složení Honza Richtr (já), Marky Elederová, Kačka Kožinová a ještě Altynay Rakhmatullina, která se k nám přidala. Neměla žádný tým a my jsme měli v týmu ještě volné místo, tak jsme ji mezi nás rádi přijali.
Nyní již k samotné akci: Do Zábřehu na Moravě jsme se vydali v pátek 21.9.2012 v podvečerních hodinách. Cesta probíhala celkem poklidně. Chvíli jsme si povídali, ale pak Marky vytáhla míčky a hned bylo veselo J Celou cestu do Zábřehu jsme si házeli, a protože jsme nebyli při chytání vždycky šikovní, občas skončil nějaký ten míček i v klíně spolucestujících J Ale nikdo se na nás nezlobil. V Zábřehu jsme trochu řešili problém, jak se dostat ke klubovně 41. PH RR. Byla už tma a odboček a rozcestí ve městě bylo hodně. Nakonec jsme za pomoci místního kolemjdoucího občana v pořádku trefili a stihli jsme tak i kousek mládežnického setkání. Teď už ale rychle na kutě, protože zítra brzy ráno vstáváme.
Ano, je opravdu brzy. Hodiny ukazují 4:00 ráno a my odcházíme zpět na nádraží (tentokrát už soutěžit). Na nádraží dostáváme potřebné materiály k soutěži včetně několika hlavolamů, rébusů a šifer na případné zkrácení dlouhé chvíle ve vlaku. Ale ještě nám něco schází…startovní a cílová stanice. Ani jednu z těchto informací však zatím nedostáváme. Místo toho nám text v obálce oznamuje, do kterého vlaku mají všechny týmy společně nastoupit a kdy máme otevřít další obálku. Touto „obálkovou“ metodou se nakonec všichni dostáváme až do startovní stanice letošního RailTripu – Česká Třebová. Zde jsme se dozvěděli, že od teď už pokračuje každý tým sám. Cílovou stanicí je Olomouc, kam opět všechny týmy dorazí nejpozději ve 22:20. Za pozdní příjezd do cílové stanice se strhává za každých 10 minut 1 bod, ale protože poslední vlak do Zábřehu odjíždí ve 22:31, tak po tomto čase již následuje diskvalifikace.
Tak teď už je to jen na nás, jakým způsobem se dostaneme do cíle. Naším úkolem totiž bylo vystřídat co nejvíce vlaků a přitom jet každým z nich alespoň po části trati, po které jsme ještě nejeli. Ze začátku to není tak těžké, ale musí se přemýšlet několik kroků dopředu, abychom si nevyčerpali jednu trať v jednom vlaku bez přestupu, když se po ní dá jet s 3 přestupy. Přitom nesmíme mít žádné tištěné jízdní řády, ani si nemůžeme vyhledávat spojení pomocí mobilu, internetu apod. Povolené byly pouze jízdní řády ve stanicích, spojení nalezené od průvodčích a letáčky s jízdními řády ve vlaku. A tak započal náš závod. Snažili jsme se využít každou možnou příležitost k přestupu. Všechny přestupy, které jsme si naplánovali, se nám podařilo uskutečnit. Žádný vlak nám neujel. Dokonce jsme stihli i vlak v Děčíně, kde jsme měli na přestup jen 2 minuty a vlak, kterým jsme přijížděli byl 7 minut opožděn (to bylo největší zpoždění, které jsme za celý den měli). Během cesty jsme si buď jen tak povídali, nebo luštili dodané šifry, přemýšleli o další trase, hráli hry (piškvorky, lodě), četli si nebo jen koukali z okna. Taky jsme vymýšleli co nejvíce podstatných jmen začínajících písmenem „R“. Byla to velká legrace. Na některá naprosto běžná slova jsme přišli třeba až po několika hodinách hraní této hry. Radost z nás měli také průvodčí, když jsme je žádali o další razítka do naší soutěže. Někteří z nich se s námi trochu zapovídali, takže jsme jim vysvětlili, co že to vlastně děláme. Několik průvodčích nám pak dokonce pomohlo najít ještě nějaké vlakové spojení, abychom nasbírali další body. Holky také zapisovaly každý vlak do formuláře, který byl podkladem do vyhodnocení. Kromě trasy jsme museli uvádět také číslo vlaku, což nebylo vždy tak úplně jednoduché zjistit. Nakonec se nám to vždy podařilo. Když už jsme večer směřovali do Olomouce a seděli jsme již ve 23. vlaku, tak jsem byl tak unavený, že už se mi nechtělo ani přemýšlet, ani přestupovat. Jen tak jsem si prohlížel „Vlakového průvodce“ (letáček, ve kterém jsou trasy některých spojů a k nim i přípojné vlaky). Najednou se mozek opět nastartoval a podařilo se nám tak vymyslet ještě další 4 přestupy. Tím jsme se dostali na celkový počet 27 bodovaných vlaků. Říkal jsem si, že to asi nevyhrajeme, protože minulé roky měly vítězné týmy i přes 30 bodů. Přijeli jsme do Olomouce a odevzdali náš herní formulář, kde jsme měli zapsané všechny vlaky. Po cestě z Olomouce do Zábřehu jsme už pospávali, protože únava za celý den byla opravdu velká. Po výstupu na nádraží v Zábřehu nás čekala poslední, ale nejočekávanější část – vyhlašování výsledků. Nejprve bylo vyhlášeno naše družstvo – říkali jsme si, že se to vyhlašuje od posledního místa. Když jsme ale převzali diplomy a ceny od Českých drah, zjistili jsme, že máme první místo. Byli jsme tak unavení a vyčerpaní, že jsme tomu ani nemohli uvěřit. Opravdu jsme vyhráli! Tým, který byl na druhém místě měl 24 bodů. V tu chvíli jsem si uvědomil, že právě díky posledním 4 vlakům, které jsme ani neměli v plánu, se nám podařilo probojovat až na první místo.
Je téměř půlnoc a letošní 7. ročník železničního závodu RailTrip končí. My se vracíme do zábřežské klubovny a jdeme rychle spát. V neděli totiž ještě chceme stihnout druhé shromáždění v AC Brno, kde nám bude sloužit slovem „Nebeský muž“ bratr Yun z Číny. Duchovní pokrm, který jsme od něj mohli přijmout byl takovou „třešničkou na dortu“ celého víkendu a věřím, že jsme z něj všichni mohli přijmout Boží požehnání do svých životů.
Závěrem bych ještě shrnul pár statistik: vystřídali jsme 27 (bodovaných) vlaků během cca 16 hodin (z toho téměř 12 hodin čistého času jsme jeli vlakem), ujeli jsme celkem 771 km a nasbírali jsme 21 razítek od průvodčích.
Velkou zásluhu na našem vítězství mají holky v našem týmu, které si vzaly na starost veškeré zapisování vlaků a tras do formuláře, ale hlavně byly velkým zdrojem dobré nálady a úžasné atmosféry, což bylo hnacím motorem k vymýšlení nových možností tras a přestupů. Velký dík patří také organizátorům celé akce – 41. přední hlídce ze Zábřehu (zejména pak Dance Pohankové). Za to, že celou tuto úžasnou akci pořádají, ale i za poskytnutí azylu před závodem a po skončení závodu. Ale úplně největší ocenění si zaslouží BŮH. Byl totiž celou dobu s námi. Ochraňoval nás, občerstvoval nás a dával nám novou sílu. A navíc nám udělal velikou radost v podobě vítězství J Za to mu patří všechna chvála a čest!
Honza Richtr
FOTO Z RAILTRIPU: www.rajce.net/a7139257