NVT juniorů zimní přežití 24.1. - 26.1. 2013

28.02.2013 18:02

Zpráva o NVT juniorů zimní přežití

Lokace: Rychlebské hory

Podmínky: 160 cm sněhu z toho 50 – 60 cm prašanu, -7°C

Termín: 24. – 26.1.2013

Tým účastníků: 6

Tým instruktorů: Karel Hauptman (18PH), Marek Bužga (42PH)

 

V pátek v den startu začala sněhová kalamita na celém území ČR. Tož to je dobrý začátek pro zimní přežití. Jen se zkomplikovala doprava auty do místa určení. Marek z Ostravy měl 60 min zpoždění a skoro se tím dostal do relací Českých Drah. Honza Seidl volal, že jeho vlak měl zpoždění a ujel mu přípoj do Žulové. Po chvíli váhání jsme mu slíbili, že na něj počkáme, i když přijede o hodinu později. Nicméně tuto šanci nevyužil, bo nasedl ve správný čas do vlaku, ale na druhou stranu L. Krom něj jsme se setkali v plném složení v 17:30 v Žulové na nádraží. Díky sněhové nadílce jsme již na nádraží štelovali sněžnice a balili do opravdového extrému.

Auty jsme vyjeli jen do Nýznerova, protože dál byla cesta neprůjezdná. Po nezbytných odchodových ceremoniálech kolem aut nám nezbylo nic jiného než vyrazit do terénu. Cesta, kterou lze zvládnout za 2 hodiny, nám nyní trvala 5 hodin. Stálo to ale za to. Nýznerovské vodopády byly jeden veliký rampouch a spolu s noční atmosférou vytvářely dojem velké přírodní katedrály.

Díky projeté cestě jsme se bořili jen do půl holení. Takže cesta byla sice namáhavá, ale malebná. To skončilo cca 1 km pod chatou, kde jsme vpadli do hlubokého sněhu. Marek nám statečně prošlapával cestu sněhem. Z „tréninkových“ důvodů jsme nedali sněžnice, takže každý pochopil, že brodit se po pás sněhem s batohem je relativně velmi obtížné. Zde se prověřilo, kdo je a není připraven. Pepé bez návleků a jen s maskáčema propadl a vzdával to.

I pro ostatní to bylo dost vysilující, ale všichni bojovali. Když se objevilo místo k bivaku, všichni si oddechli. K chatě jsme dorazili kolem půlnoci. Vzhledem k tomu, že bylo cca 60 cm prašanu a podklad byl také dost sypký, rozhodli jsme, že tuto noc budeme spát na verandě a záhraby vytvoříme až v sobotu. Noc až na Pepého zvládli všichni venku.

Do sobotního rána jsme se probudili za vytrvalého sněžení. Po krátké snídani a pobožnosti jsme vyrazili do terénu. Vzhledem k podmínkám jsme zavrhli hřebenovku a zvolili variantu „brod“. Nazuli jsme sněžnice a hurá do terénu. Ve skupině jsme prošlapávali stopu, což bylo dost namáhavé. Rychlost skupiny byla 1 km za 1 hodinu. Podmínky ideální pro výuku chůze na sněžnicích.

Po návratu jsme začali s budováním záhrabů. Vzhledem k tomu, že sníh byl velmi sypký, zavrhli jsme iglú, jeskyňky. Spokojili jsme se s valem překrytým plachtou. Vytvořili jsme holčičí a klučičí domeček J. Ten klučičí byl hezčí J. Spalo se nám v nich náramně. Přes noc napadlo dalších 10 cm a bylo z nich iglú.

V neděli jsme se zapakovali a přišlo poslední motivační slovo NVT. Bylo o rozhodování a obtížích s ním spojenými. Na tomto NVT jsme si rozhodování prožili všichni až až J.

Musím říci, že toto NVT bylo díky sněhovým podmínkám velmi obtížné. I přes to jsme si to velmi užili. Krom jednoho všichni splnili podmínky pro udělení certifikátu a nášivky. Těším se, že se s některými setkáme i příští rok. Takže horám zdar a obzvlášť těm zasněženým.

 

Zde je odkaz na galerii: http://www.rajce.net/a7794880

 

Zde pár reakcí účastníků:

Letošní zimní NVT jsem si užila snad úplně maximálně. Víc sněhu jsme si ani přát nemohli.  Poprvé v životě jsem si zkusila chůzi na sněžnicích a zjistila, jaké je se probudit v záhrabu s plachtou plnou sněhu na hlavě J Super kolektiv lidí, duchovní programy byly hodně inspirující a povzbudivé. Odnesla jsem si spoustu skvělých zážitků, praktických zkušeností i duchovního povzbuzení.    Lucka

 

"I když jsem jela na zimní přežití i minulý rok, tohle bylo zase jiné. Napadlo spoustu sněhu, což bylo naprosto skvělé, a s tím taky souvisely nové zkušenosti, hlavně stavění záhrabu a chůze na sněžnicích (už vím, že na nich nemám couvat, když mám odeplé paty :D ). Myslím, že jsme všichni mohli vidět Boží požehnání, počasí bylo asi nejlepší jaké mohlo být a skvěle jsme si to užili, duchovní programy pro mě byly motivací a zároveň i povzbuzením a podobně i společné modlitební chvilky :) .  Markéta

 

Karel